6 týdnů
6 týdnů
Je 2.června, 21:30 a naší Elišce je zrovna dneska šest týdnů ( a 2 hodiny k tomu). Končí to magické období, kdy na nás obě každý bral ohledy. Já se možná přinutím občas si zacvičit a Eliška by podle literatury měla líp spát, mít pravidelný režim… Zítra jí to řeknu, až bude spát tři hodiny a pak každou hodinu křičet hlady J.
Samozřejmě udělala pokroky. Především vyrostla. S váhou ale nemůžu sloužit, ve 4 týdnech měla rovné 4 kg, ale na šestinedělní prohlídku jdeme až v pátek, takže to doplním dodatečně.
Zatím pořád nosí oblečení velikosti 56, ale dvě plíny na široké balení už do bodýčka fakt nenarvu. Čeká nás i prohlídka kyčlí a snad už to široké balení nebude třeba.
A jaká Eliška je?
Není taková pohodářka, jako býval Josef v jejím věku, první dny a týdny hodně plakala a byla ze všeho nervózní – z oblékání, ze svlékání, z koupání, přebalování.. Postupně si ale na svět zvyká, takže je to čím dál lepší. Koupání se jí moc líbí, ve vodě se zklidní a pokud ji po vyndání z vody hned zabalím do osušky, vydrží potichu i pak. Jen to česání vlásků ji zatím pořád rozčiluje. Oblékání teda pořád moc nemusí, ale pokud toho není hodně, už je trpělivější. Až na čepici, na tu hlavu je holt nějak háklivá.. S přibývající teplotou to bude fajn, oblečení bude pořád míň.
Poslední dny začíná objevovat, že může vydávat i jiné zvuky než pláč, moc toho zatím nenamluví, ale každý den je toho víc. Taky je velká pozorovatelka, kulí na všechno oči, hlavně když s ní někam jdu a má už svoje oblíbené věci na pozorování – červenou zeď v obýváku, Pepovy magnetky na ledničce a hlavně keramické rybičky pověšené v obýváku na lustru.. Taky se jí líbí, když jí zpívám, to se dokonce občas objeví něco, co vzdáleně připomíná úsměv. Na ten skutečný první úsměv ale zatím čekáme.
Krásně drží hlavičku a když si ji dám na rameno na odříhnutí, stoupá si na ty svoje hubené nožičky a úplně pevně na nich docela dlouho vydrží stát..
V kočárku spí, jen pokud tento jede a ještě ani neusne hned, někdy jdeme s pláčem až na náves J..
Taky už byla malinko nemocná, měla rýmu, což mě dost vykolejilo, u Pepy jsme odsávačku nikdy nepoužila, ale zvládly jsme to. No a má kopřivku, takže toho moc nesním, protože po čem ji netlačí bříško, to je potencionálně nebezpečné jako alergen. Za rok, až nebudu kojit, sním najednou kilo jahodJ.
A ještě musím napsat o tatínkovi a bráškovi. Tatínek je z Elišky na větvi, když ji nedávno vozil po Mýtě, byl se s ní všude pochlubit. Pepa by ji pořád ňuchňal a jsem moc šťastná, že si na ji zvyknul a okamžitě ji přijal jako člena rodiny. Oba se na miminko těšili a teď si to užívají. Pepča nepropásl ani jedno koupání a někdy ho musím od Elišky odhánět, abych se k ní vůbec dostala a mohla ji třeba přebalit..
To je zatím všechno, mějte se a napište ( na milena.vasatova@skutec.net nebo milanespor@centrum.cz )nebo se stavte.
